Jen další moment, který Donna propásla

Zahájení Olympiády se blížilo a Londýn už nežil ničím jiným. V podstatě o ničem jiném se nemluvilo. Donna si připadala jako jediný člověk na světě, kterého to nezajímalo. Přesto se nechala přemluvit a vydala se dívat na ceremoniál do blízké hospody, ve společnosti své rodiny. Sylvia si samozřejmě neodpustila kritiku její neslavnostní nálady. Jakoby nestačilo, že už tak byla poměrně otrávená. Vracela se zrovna z toalety a samozřejmě, první, co zjistila, bylo, že propásla zapalování olympijského ohně. Jako ostatně propásla snad všechny důležité události za posledních pět let. Co ji překvapilo více, byla neobvyklá zamlklost mezi Wilfem a Sylvií a poněkud zmatený Shaun. Ani se neptala, jestli náhodou něco nepropásla. Druhý den se v novinách dočetla, že běžec upadl a pochodeň zvedl a zapálil neznámý muž. Samozřejmě, jen ve Velké Británii dokážou pokazit i něco tak obyčejného, jako podpálení ohně. Už se nedivila, že se máma a děda chovali divně. Přesto si však nedokázala vysvětlit, proč ji fotografie nějakého idiota v obleku rozesmutnila, přece to nemohlo být tím, že by jí bylo líto pokaženého ceremoniálu. Stejně jako jí ještě několik týdnů vrtalo hlavou, proč si ji dědeček velmi zvláštně prohlíží, se smutným pohledem v očích a nedokáže jí říct proč.